V klokotu velkoměsta ztrácí člověk pomalu ale jistě kontakt s venkovem.

 
Ale venkov žije. Žije hlavně kvůli tradicím. A v Popicích o ně věru není nouze. V únoru vždy tyto odstartuje tradičně masopust, nebo chcete-li  "ostatky". Letos se konaly v sobotu, 14. února, v režii popických žen.
 
Účast nebyla až tak hojná, protože chřipková epidemie vzala některým sílu se zúčastnit.
V doprovodu harmoniky vyrazila skvadra "maškar" kolem 13 hodiny od kulturního domu směr celá dědina.
 
Na pochod se vydali medvědář s medvědem, jeptišky s farářem, ženich s nevěstou, několik žen z etnicky nepřizpůsobivé menšiny, klauni, nějaký ten hmyz a jako dohled příslušník VB.
 
K večeru se pak v sále kulturního domu konal tradiční pohřeb basy s komentáři faráře a kostelníka. Byl to krásný, prosluněný den, plný legrace. Škoda jen, že takových veselých dnů není v roce více. Leda že bychom si je zařídili sami?
 
Jana (masopustní nevěsta)
Bez názvu2.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one