Popické čertoviny 2015

Již tradiční setkání s popickými čerty proběhlo 4. prosince. Nechyběly čertovské zpěvy, tanečky a mikulášská nadílka, samozřejmostí byly i čertovské nápoje. Ale něčím bylo toto setkání přeci jen výjimečné. Přes nevelká očekávání, byla účast úžasná. Nenapadá mě jiné přirovnání, než nezákonné –  „Více než malé množství“ (v tomto případě myšleno diváků). Naštěstí u čertů se to tak nebere, čím víc diváků, tím víc zábavy. Mohu potvrdit - přímá úměra opravdu funguje. A přesto, že se termín našich čertovin shodoval s řáděním známých rakouských, opravdu vydařených ďáblů v Židlochovicích, sešlo se tolik popických diváků, že to i samotné rohaté zaskočilo. Věřte, nebo nevěřte, bylo rozdáno přes 100 mikulášských balíčků. A to je dobré vodítko, vloni jich byla sotva polovička. Je fakt, že před rokem extrémně foukalo, což některé rodiče zřejmě od čertovského večera odradilo a s dětmi raději zůstali doma. Ale letos je letos a vloni bylo vloni.
Takže za rok zase na shledanou ať si fouká, nebo v Židlochovicích straší, naše popické čerty hned tak něco nevyplaší.  
 
A pro pořádek si připomeňme, co o pekelnících píše Wikipedie – otevřená encyklopedie

Čert
Čert (čort v jiných slovanských jazycích, staročesky črt) je démon pocházející z předkřesťanské slovanské mytologie. Je to vždy zlá bytost. Po příchodu křesťanství byl u Slovanů jednak ztotožňován s ďáblem jako vládcem pekla a jednak to byla mytologicko-pohádková polymorfní postava zastupující různé staré slovanské démony a bůžky v křesťanském folklóru, fungující jako ztělesnění zla a obyčejně bydlící v pekle (tedy obvykle ne přímo jako vládce pekla).
Předobraz čerta
Podoba čerta zřejmě vychází z mnoha různých bytostí, především z antické mytologie. Vzhledem i povahou se nejvíce podobá satyrům a Panovi (Faunovi), bohu pastvin. Pokud je čert andělem, svrženým z nebes, můžeme jeho původ odvozovat i od Titánů, kteří byli poraženi ve válce s řeckými bohy, a také od Héfaista, jehož Zeus svrhl z Olympu - Hefaistos byl rovněž nevzhledný a kulhal.
Ve slovanské mytologii se objevovaly podobné bytosti, nazývané ďas nebo také běs.
Český folklór
V českém folklóru je čert pohádková bytost žijící v pekle. Má rohy (spíše nenápadné růžky, skryté v kudrnatých vlasech, navíc často pod kloboukem), ocas, kopyto a je „přičmoudlá“. Peklo opouští, aby získala duše hříšníků. Většinou se je snaží získat formou úpisu. Nabídne člověku na určitou dobu služby nebo výhody, ale ten mu musí vlastní krví upsat svou duši. Když určená lhůta vyprší, čert přijde k člověku a odnese jeho duši do pekla. Tam také odnáší duše zlých a hříšných lidí, kde budou duše na věky věků trýzněny. V pekle jsou podle pohádkových tradic duše váženy. To jen pro jistotu, aby nedošlo k nějaké chybě; tu ovšem nelze spolehlivě vyloučit. Řada pohádek je na záměně zlé duše za dobrou založena. A čistým duším se opustit peklo, i přes odpor pekelných mocností, vždy podaří. Další oblíbená pohádková zápletka je, jak Honza (nebo třeba krejčí) čerta ošidí, či spíše napálí. Podle těchto pohádek jsou čerti bytosti mdlého rozumu. Ale nikdy se nevyplatí podceňovat je. Čert je schopen letu a okamžitého přemísťování se z místa na místo. Kvalita čertových kouzel je závislá na úrovni čerta — například v českém pekle panuje určitá hierarchie. Na nejnižším postu jsou plesniví čerti a pak to stoupá vzhůru až k Luciferovi.
 S čerty se můžeme v Čechách setkat hlavně v pohádkách; dále v pověsti o Faustově domě v Praze; v lidové tradici sv. Mikuláše atd. Synonymem pro výraz čert je slovo ďábel, v českém kulturním prostředí jde však o významově poněkud odlišný pojem, pod kterým si lidé často představí jinou bytost.
 Není jisté, zdali je český čert záporná bytost (na rozdíl od ďábla). Zlé lidi trestá, avšak ty dobré odměňuje zlatem či kouzelnými předměty. V některých pohádkách je čert spíš komický a přihlouplý než děsivý.
Lída
(Zdroj Wikipedie)
Bez názvu2.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one