O zapomenutých čerticích
 
Znáte tu starou českou pohádku od Jana Drdy o zapomenutém čertovi Trepifajkslovi?
Tak takhle nějak dopadly i naše popické čertice. Do pekla se jim prostě nechce a koneckonců stejně je tam nechtějí, protože prý nosí málo zlobivých dětí, nebo spíše nenosí žádné. Čertovské pytle mají vždy prázdné. Popické děti jsou totiž mimořádně hodné a šikovné.
 
 A tak ty naše čertice stále chodí mezi námi a tváří se, že s peklem nemají nic společného. V rafinovaných převlecích za normální maminky, babičky a dokonce za učitelky se vydávají, prostě jako běžné ženy se jeví. Nikdo ani netuší, že čertovské růžky si uloupaly a kopyta zamaskovaly slušivými střevíci.
 
Občas použijí ještě originálnějších převleků, to když se o ostatcích v masopustní maškary promění, nebo o hodech v krojovaných sukénkách pod májkou tančí.
 
Jen v čase svátku svatého Mikuláše se odmaskují, rejdí ulicemi a zlobivá dítka vyhlížejí. Aby rodiče nevylekaly, čertovskými nápoji je omámí a jejich děti na všeliké dobrůtky a jiné čertoviny lákají. Žádné ale do pekla neodnášejí, jak jsem již řekla, popické děti jsou hodné a šikovné. Ale i ty naše čertice jsou hodné a přívětivé. Nakonec si vždy děti i rodiče společně s čerticemi v pekelných zpěvech a tancích zakřepčí.
 
A nebylo tomu jinak ani letos, 6. prosince, kdy opět naše holky rohaté zatančily a zazpívaly, čertovských nápojů a dobrůtek rozdaly a druhý den se zase zpět do svých převleků oblékly.
 
Že jste to nevěděli? Jen se občas koukněte, jestli se se vašim ženám pod krásnými účesy nové maličké růžky neklubou a zpod krojované sukénky kousek čertovského ocasu nekouká.
Lída
Bez názvu2.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one